Bolest

Tak jsem se pokusila něco zplácat :D přiznávám postavy vůbec neznám, ale prolejzala jsem google a pár obrázku jsem našla a mě napadla tuta povídka :D budu rána za jakoukoliv odezvu...

Pár: Zoro x Sanji
Anime: One Piece
Přístupnost: všichni
Varování: postavy jsou OOC (out of charakter), žijem v normálnim světě :)

Už několik týdnů byl jak na trní. Poklepával nohou o stůl a na vaření neměl ani pomyšlení. Prohrábl si své blonďaté vlasy. Jedním prstem přejel po ruce, na které měl malinké srdíčko, vněm malinkaté Z. Pousmál se nad tou bláhovostí. Úsměv mu rychle zmizel. Potřeboval ho vidět. Jeho zelné vlasy, oči, které vždy jiskřily jako miliony hvězdiček, tělo které mu dávalo zabrat tak že si několik dní nemohl sednout. Potřeboval se ujistit, že mu nic není, že je v pořádku. Vytáhl z krabičky další cigaretu. Kolikátá to už byla, nevěděl. Snažil se nějak uklidnit, ale nešlo to. Byl ztracen. Všech se ptal, jestli neví něco o něm a o Luffym. Nikdo mu nic neřekl. Jen zakroutily hlavou a sklopili pohled. Chtěl se nějak rozptýlit, ale nešlo to. Jednou chtěl jít do místního bordelu, zastavil se až u dveří, kdy mu došlo že bez Zora to nemá cenu. Tahal cigaretu a vzpomínal na to, jak se vlastně seznámily. Neměli se zrovna v lásce, spíš to ani jeden z nich nedal najevo. Povzdech si típnul cigaretu a vzápětí zapálil další. Do očí se mu hrnuli slzy. Blonďaté vlasy mu padali do obličeje, na sobě měl otrhané jeansi a Zorovo tričko. Vypadal jak hromádka neštěstí. Jeho ruka o tom dosti vypovídala. Všichni kolem věděli o jeho sklonech k sebepoškozování, trpěl tím už dřív. Jediný Zoro ho z toho dostal. Sanji se celý chvěl, potřeboval obejmout jen od jedné osoby. ZORO. Celá jeho mysl se točila kolem toho zelenovláska. Chtěl ho, tak moc ho chtěl mít u sebe. Típl další cigaretu. Chtěl se nahnout pro další, ale krabička byla prázdná.

„Pff Luffy, já už chci bejt doma. Jsme pryč několik týdnů, všichni musí mít strach. Nejvíce Sanji, víš jak je na tom.“ Postěžoval si Zoro. Chtěl už být u svého miláčka, kéž by věděl, jak se trápí, že už se zase řeže. „Gomene Zoro-kun, už vyrážíme.“ Omlouval se malý Luffy, který vytáhl Zora do lesů. Říkal, že to bude maximálně na dva dny a nakonec tu zkejsli více než 4 týdny. „Luffy jestli se Sanjimu něco stalo, vlastnoručně tě zabiju.“ Zasyčel zle. Neměl ani telefon, aby se ozval tomu hloupoučkému kuchaři. Už se moc těšil na jídlo, které Sanji tak rád dělal. Když šli domů Luffy si pobrukoval. Našel to, co chtěl a bylo mu jedno, jak dlouho Zora drží. Cesta jim uběhla poměrně rychle, už už vcházeli do města, když vtom se před nimi objevil malý chlapec jménem Chopper. Vypadal tak na 5, ale mozek měl geniální. „Kon’nichiwa Choppere.“ Pozdravili oba sborově. Ten se jenom zle zatvářil a poupravil si čepku na hlavě. „Kde kur*a vězíte!!“ zpustil maličký. Oba na něj koukali jak péro z gauče. „Hele Zoro, ještě jednou se takhle vypaříš a nedáš nikomu vědět tak tě zabiju a ty Luffy? Jak si to jako představuješ? Zajímá vás vůbec Sanji?“ vykřikoval na ně. Při zmínce o Sanjim se Zorovi zastavilo na pár okamžiků srdce. „C…Co…Co se ním stalo?“ dostal ze sebe po chvíli Zoro. Chopper si odfrkl a pokračoval: „Chodí tu jak hromádka neštěstí a začal se znovu řezat…“chtěl ještě něco říct, ale Zoro ho umlčel. Otočil se, zle se podíval na Luffyho a dal mu pořádně pěstí. Ten to nečekal a svalil se k zemi. „Příště tě zabiju Luffy!!!!“ Štěkl jsem na něj a pelášil domů

Nechtělo se mu ven. Moc lidí, hluku, otázek, prostě moc všeho. Vstal a doplahočil se do koupelny. Shodil ze sebe oblečení a vplul do sprchy. Nastavil vodu tak jak to má rád. Jak voda dopadala na jeho tělo, celé svalstvo se uvolňovalo. Nedokázal už dál držet slzy. Sklopil hlavu a uviděl tu stříbrnou věc, která mu vždy pomohla od bolesti, aspoň chvilkově. Ohnul se pro žilet a při té příležitosti se seknul do nohy. Nerovnal se, zakoukal se na zakrvácenou nohu. Trochu se zachvěl, ale stejně jí pevněji uchopil a začal přejíždět po zápěstí. Způsobovalo mu to slast. Chvíli přestal myslet na Zora. Myslel jen na tu bolest, která pulzuje jeho tělem. Opřel se zády o studenou stěnu. Nohy neudržely a svezl se k zemi. Bolest se vratila a sní i slzy. Sanji neslyšel, že někdo přišel domů, seděl v koutě a nechal vše volně plynout. Zoro vlítl do jejich společného bytu a hned v předsíni slyšel vodu a hlasité vzlyky. Neudržel se a běžel okamžitě do koupelny. Rozrazil dveře a uviděl svojí lásku schoulenou v koutu a všude krev. „S..Sa…Sanji?“ vykoktal ze sebe Zoro. Sanji zvedl hlavu a uviděl toho, kterého chtěl vidět tak moc dlouho. „Zoro!“ vyjekl. Tělo se mu chvělo a krev pořád tekla. „Sanji hlupáku, co tě to napadlo?“ křikl Zoro a vběhl pod proud vody. Voda už byla ledová. Zoro byl tak naštvaný na to gumové budižkničemu. Vypnul vodu a sklonil se pro prochladlého Sanjiho. „Zoro, Zoro, Zoro…“ opakoval pořád a lepil se mu na hruď. Cítil jeho vůni, teplo a to vypracované tělo. Sanji zavřel oči a po chvilce usnul, když se probudil, měl ruce ošetřené a nikde po krvi ani památka. Vylez z postele a šel do kuchyně, kde už seděl Zoro a kouřil cigaretu. Nervozně poklepával nohou o stůl. Byl tak naštvaný. Ani na Luffyho, ani na Sanjiho, ale na sebe. Nejraději by si dal pěstí. „Ahoj Zoro.“ Promluvil potichu blonďáček. Zoro se otočil a mile se na něj usmál. „Ahoj broučku promiň, že jsem tě tu nechal tak dlouho. Slibuju, že příště pudeš semnou ano? Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo. Omlouvám se. Vše je moje chyba.“ Omlouval se Zoro. Tak roztomilý pomyslel si Sanji. Neudržel se a skočil Zorovi do náruče. „Hlupáku, už tě nikdy nenechám odejít s Luffym. Nikdy. Už nikdy nedovolim abys mi ztratil.“ Smál se Sanji. Zvedl hlavu a hladově políbil Zorovo rty, načež Zorovi nahlas zakručelo v břiše. „Gomene lásko, několik dní jsem nejedl.“ Přízná Zoro. Sanji se více rozesměje. Pustí se Zora a dá se do vaření. Zoro na něj kouká a už vymýšlí plán na večír, ale to zůstane jen a jen v jeho mysli dokud si svého blonďatého kuchaře nevezme a do toho už nám nic není.