Brother' s love 2/?

Ohayo :* mám pro vás další pokračování... doufám že se bude líbit.

Maik:

Stojím proti Jayovi a vůbec si nevšimnu Yuua který poslouchá za rohem. "Idiote. Nemůžeme." zavrtí Jay hlavou. Nechápavě na něj koukám. "Proč? Neříkal jsi že mě miluješ?" nakloním hlavu na stranu. Ano nemiluji ho. Dělám to jenom proto abych zapomněl na toho upířího troubu. "Je tu někdo koho miluješ ne? Měl by jsi mu to říct." řekne potichu. "Ale Jayi je to můj brácha. Je to nezákonné a on to určitě ví. Furt si mě dobírá jak říká to jeho miluji tě. Nevidí že mě to bolí." rozkřiknu se. "To ty nevidíš jeho. Proč si myslíš že se zavírá poslední roky do sebe? Ty jsi si nevšiml jeho uslzené tváře. Yuu vidí když ti něco je. Přesně jako když se probudil. Nemohl jsi říct že máš o něj strach? Nebo jednou mu říct že ho máš rád. Když máš narozeni kdo myslíš že vše připravuje? Kdo ti dává ty tajné dárky. Jsi idiot." zvyšuje postupně hlas a já musím couvnout. "To..to Yuu?" vypadne ze mě jenom překvapeně. "Kdo jinej." odfrkne si. "Ten kluk má tolik starostí, ale vždy si najde čas ti ten hloupej dárek koupit, ale už jsem řekl až moc." otočí se a odejde. Yuu.. ozývá se mi dokola v hlavě. Sesunu se na zem a potichu se rozvzlykám. "Pláč ti nepomůže. Jdi se mu omluvit." Řekne kdosi. Koukám sebe a uvidim Pikachu. "Co?" koukám na něj nechápavě. "Vyčaroval jsi mě ne? Ty jsi hloupej." zavrtí hlavou. Přitáhnu si ho k sobě. "Vysvětli to." řeknu vzlykavě. "Vyčaroval jsi mi i hlas, ale já nechtěl promluvit dokut to nebude třeba. Teď padej než udělá nějakou hloupost." pleskne mě po tváři. Zvednu se i s ním v náručí se rozběhnu k Yuuovi do pokoje. Neklepu prostě tam vtrhnu. "Yuu!" zakřičím ale není tam. Pustím Pikachu na zem a letím jak střela k němu do kanceláře. "Yuu?" to už řeknu potichu a mám slzy na krajíčku, když tam není.  Začne se mě zmocňovat panika a začnu ho hledat po celém sídle, ale nikde není. Pomocí kouzla se přesunu na hřbitov k hrobu naší matky. Jsou tam čerstvé květiny, ale vím že nejsou od Yuua. Nesnáší lilie. Kontroluji všechna místa, kde by mohl být, ale nic. Vrátím se do sídla a zapadnu do Yuuova pokoje. Padnu na jeho postel a vdechuju jeho vůni z polštáře. "Bráško, kde jsi?" zašeptám a nechám slzy téct po tvářích. Rozhlížím se a vidím že chybí pár věcí. Naše společná fotka, řetízek co jsem mu dal k narozeninám, dokud žila máma. Na normálně prázdném stole leží obálka. Dojdu ke stolu a ruce se mi chvějou, když tam uvidím svoje jméno. Natáhnu se pro ní a pomalu jí otevřu. Rozpitý inkoust dokazuje že brečel. Pomalu čtu řádku po řádce. Milý Maikí, už jsem to tu dál nemohl vydržet. Ten pocit být ti na blízku a přitom tak daleko. Nikdy jsi si nevšiml jak tvoje slova nenávisti, mě zasahují a bolí. Nikdy jsi si nevšiml že Miluji tě co ti opakuji myslím vážně a ne ze srandy nebo že bych tě chtěl potopit. Přesto všechno ti přeji ať se máte s Jayem pěkně. S láskou Yuu. Po tvářích mi tečou slzy a v hlavě se rozezní Yuuův hlas. "Proč?" vzlyknu a sesunu se k zemi. K hrudi tisknu  papír a vzlykám. "Můj Yuu…kam mohl jít?" vzlykám ani si nevšimnu Jaye co vešel dovnitř a objímá mě. "Co když se mu něco stane. Plno upírů po něm jde. Jayi co když? Co když ho najde táta. Bojím se." vzlykám a tisknu se k svalnatému tělu. "Hlupáku nic se mu nestane. Yuu je jeden z nejlepších." usměje se a já se více rozvzlykám. "Můj Yuu..Můj bráška. On...miluje mě… Jak jsem mohl být tak slepý?" mumlám. "Já vím… možná proto že je to tvůj bratr. Nechtěl jsi vidět že by tě mohl milovat. On to chtěl vidět, ale ty se skrýváš za masku nenávisti." Začne mluvit a vrtím hlavou. "Miluju ho..Miluju…tak moc až se to nedá vydržet." Kouknu na ten dopis povzdychnu si. "Musel nás slyšet. Nevšiml jsem si ho. Píše tu že se máme mít dobře." řeknu potichu a už nevzlykám. "To je idiot. Hlavně že jsem mu říkal ať ti to řekne." povzdechne si. "Musíme ho najít Jayi." řeknu odhodlaně a setřu poslední slzy. Rychle se zvednu a znovu jsem na zemi. "Maiku jsi v pořádku?" koukne na mě ustaraně.  "Ano, jenom se mi zatočila hlava nic víc." usměji se a pomalu se zvednu. Tentokrát už je to v pohodě.  "Dojdu se převléct a můžeme vyrazit." řeknu pevně a odejdu z jeho pokoje. Dopis držím pevně v rukou. Jdu ještě k Yuuovi do pracovny a je v ní chaos jako vždy.  Jednoho krásnýho dne ho za tuto zabiju. Pomyslím si naštvaně. Z papíru vyhrabu jednoho lovce, který by mohl nejlépe Yuua zastoupit.  Zavolám si ho a sednu si za stůl. "Maiku děje se něco?" nakoukne dovnitř lovec jménem Erik.  Bílé krátké vlasy trčící do všech stran, modré oči a to vše podtrhují jemné rty. Svalnaté postava oblékaná v černé budí respekt a tetování kolem oka nedotknutelnost jeho rodu. "Emm..na nějakou dobu zastoupíš Yuua. V tvých papírech je napsaný že tě zaučoval." usměju se nervózně. "Je Yuu-sempai v pořádku? Proč mi to neřekne sám." začne se vyptávat a toho jsem se bál. "No víš pohádali jsme se… ne to není správné. Slyšel část rozhovoru a vyložil jsi to špatně a utekl." dostanu ze sebe a smutně kouknu stranou. "Nikdo nesmí vědět že odešel. Vzbudilo by to paniku. Kdyby se tě někdo ptal řekni že je Yuu na misi." řeknu zase pevným hlasem. "Dobře a ty?" upře na mě své modré oči. "Jdu si pro něj." usměji se a zvednu se. "Teď je to na tobě Eriku. Nic nezbabrej nebo nás to upíří poděso zabije." usměji se a opustím kancelář. Zamířím k sobě, kde se obleču do černého loveckého obleku, tvořící: kožený kalhoty, nátělník, dlouhý kožený kabát, meč, kolíky a jinou vyzbroj. Prohlédnu se jako vždy v zrcadle a zkonstatuji že vypadám děsně. Rozběhnu se dolů kde už čeká Jay s Erikem. "Maiku doveď Yuu-sempaie zpět." špitne a mě to vykouzlí úsměv. "Máš ho rád že?" rozcuchám mu vlasy, i když je větší než já. "Mám. Hodně mi pomohl." roztomile se usměje. Mávnu na něj a rozběhnu se pryč ze sídla. Za mnou slyším Jaye, tak se zastavím. "Jayi, tohle je jenom na mě. Vrať se a dohlídni na to. Nechci aby se Yuu vrátil do nějakého chaosu." povzdechnu si a kouknu na něj. "Může to být nebezpečné." připomene mi. Dojdu k němu a políbím ho dlouze na rty. "Já vím věř mi." usměji se. Ten polibek ho teleportoval zpátky do sídla a já běžím dál za svým bráškou. Běžím celý den a na noc si najdu nějakou jeskyni. Rozdělám si v ní oheň a vedle něj pomalu usnu. Celou noc se klepu zimou. Je sice léto, ale noci jsou chladné a já idiot si zapomněl vyndat deku. Ráno se probudím promrzlí, takže se trochu zahřeju a rozběhnu se znovu za jeho pachem. Díky kouzlu vidím jeho trasu. V jednom místě se rozdvojuje. Je to cizí pach. Běžím za tím až dorazím k sídlu kde žije náš otec. Je to starý středověký hrad. Vejdu dovnitř a nikde nikdo. Už to se mi zdá podezřelé. Procházím každou chodbou, prohlídnu každej kout, ale nic. Dokud se ze sklepení neozve Yuuův výkřik. Rozběhnu se tam a rychle otevřu dveře. To co uvidím mě na několik minut odzbrojí.