Přístupnost: Všichni :)
Yuu:
Kouknu na brášku a pak se stáhnu do kouta. "Nesahej na mě. Jsem špinavý." zamumlám a Maik se zatváří pochmurně. "Yuu nejsi špinavý." zašeptá a dojde ke mně. Pohladí po tváři a na krku. "Měl bych tě vzít na ošetřovnu. Ty rány byli veliký." zamumlá, ale já si všimnu krvavé skvrny na jeho boku. "Maikí!" vypísknu a chytnu ho za krvácející ránu. "Nic to není. Jenom škrábnutí." usměje se praštěně. "Škrábnutí? To by tolik neteklo. Pojď! Jdeme na ošetřovnu." Chytnu ho za ruku, že ho vytáhnu na nohy, ale sám se zhroutím v bolesti. Zadek a záda mě bolí jak čert. "Mě něco povídej nemůžeš se hnout. Půjdeme tam spolu." usměje se a já kývnu. Nějak se zvednu a chytnu ho za ruku. Pevně jí stitsknu. Nechci aby mě pustil. Nezhrouti se Yuu. Nejsi tak slabí. Zvládneš to. Uvolníš to až večer. Přemlouvám se. Pomalu se rozejdu a mám co dělat, abych nespadl. Rozejdeme se k ošetřovně, kde se první postarají o Maika. Zašijí mu rány a nějakým smradem namažou modřiny a podlitiny. Chtějí se podívat i na mě, ale odmítnu. Rány se mi hojí rychle, takže není potřeba. "Yuu..Maiku! Jste oba v pořádku?" Přiběhne Jay a hned mu dám místo odpovědi pěstí. "Příště jednej fér!" zvednu autoritivně hlas a v dalším křiku mě zastaví Maikovi paže kolem boků. "Ššš..Yuu nekřič. " zašeptá do ucha. Trochu se povolím, což je blbej nápad a zhroutím se na Maika. "Yuu měl by jsi odpočívat." nabádá mě a když se vzpírám vezme mě do náruče a nese do postele. "Jayi řekni Erikovi, že jsme tu, ale že šáfa ranili a musí ležet." dá rozkaz a v naručí mě odnese do postele. "Nejsme už malý." pípnu. Trochu naštvaný si lehnu do postele, ale nevydržím to dlouho. "Musím něco dělat." řeknu a kouknu Maikovi do očí. "Ne nemusíš. Je tu Erik, Jay a já." usměje se a zatlačí mě do postele. "Ale Maiku, já…nedokážu jen tak ležet. Musím něco dělat. Budu jenom sedět a dělat papíry. Celá kancelář jimi už přetéká." povzdechnu si. "To jsem viděl. Co jsi proboha dělal?" zavrtí hlavou. Zkousnu si ret a kouknu stranou. "Neměl jsem moc náladu." pokrčím rameny. Maik vleze ke mně do postele a obejme mě. "Promiň byl jsem tak slepí. Měl jsem se více koukat a né se starat jen o sebe. Omlouvám se." vytřeštěně na něj koukám co to říká. "Prosím tě Maikí. Já nechtěl abys to viděl. Pak mi to ale přerostlo přes hlavu. Jay to ze mě vytáhl a nabádal mě ať ti to řeknu, ale pak ten váš rozhovor…" zlomí se mi hlas a z očí vytrysknou slzy. Stírá mi je a já nemůžu přestat brečet. "Ššš..Yuu já..řekl jsem mu to, protože jsem myslel, že by jsi mi city nemohl nikdy opětovat a že o tom víš. Tvá slova Miluju tě…zněla vždy jako výsměch." špitne. Stáhnu si ho více na sebe a projedu mu vlasy. "Byla pravdivá. Miluju tě." kouknu mi zpříma do očí. "Taky tě miluju Yuu, už dlouho." usměje se a lehce mě políbí na rty. Na tenhle okamžik jsem se vždy těšil, ale v tenhle moment jsem ztuhl a nemohl nic. Celý se chvěju a z nějakého důvodu se bojím. Oči mám semknuté k sobě a v rukou mačkám deku. "Yuu..Já ti neublížím. Nikdy bych ti neublížil. Takhle ne." mluví potichu a já na něj kouknu ustrašenými oči. "Já..já..promiň…"špitnu a schovám mu hlavu do hrudi. "Já vím…vím to…přesto…" láme se mi hlas a vzlykám. "Pšš… bude to v pořádku. Potřebuješ jenom čas." Usměje se. Roztřeseně kývnu a hlavu mu položím na klín a zavřu oči. "Jsem unavený." zamumlám, i když on musí být také. "Tak spinkej." pohladí mě po vlasech. "Neodejdeš? Budeš tu?" kouknu mu ustrašeně do očí. "Neboj budu tu . Nikam nepůjdu." slíbí a já v klidu usnu. Zdá se mi šílený se. Stojím sám v zavřené místnosti. Kolem mě je tma a zima. Chci se pohnout, ale jsem znovu připoutaný. Nelíbí se mi to. Chci pryč! Už tak moje pokřivená psychika to nezvládá a já se rozbrečím. "Yuu…zlato…vstávej.." slyším z dáli a cítím jak semnou někdo třese. Otevřu tedy oči a kouknu na ustrašenýho Maika. Obejmu ho kolem krku a stáhnu ho k sobě. "Bojím se. Nechci už tam být…nechci to znova." vzlykám zmateně. "Zlatíčko nikam a hlavně nikomu tě nedám. Jsi jenom můj." zašeptá mi do ucha. "Já se bojím." chvěji se. "Nemáš čeho. Nikdo ti tu neublíží. Mají tě rádi. Všichni tě tu mají rádi. Si pro ně důležitý." promlouvá ke mně. Kouknu mu do očí a vidím že nelže. "Chci…chci to zkusit ještě…ještě jednou." řeknu rozechvěle. Maik se skloní k mým rtům a lehce je políbí. Zavřu oči a soustředím se jenom na příjemný pocit a na teplo vycházející z Maikovích rtů. Nakonec se uvolním a dovolím Maikovi prohloubit polibek a sám mu jej oplatím.
Žádné komentáře:
Okomentovat