Útěk

Ohayo mina.... tuhle kraťounkou úvahu jsme dali dohromady s kamarádem...je o tom jak se momentálně cítím a proč tak dlouho nepíšu....Prostě to nejde i když se snažím a do noci sedím nad počítačem... vždy z toho vyjde něco co se mi nelíbí a nechci to díky tomu publikovat... snad se nezlobíte... bohužel to prostě teď nejde... ano moje psaní přichází ve vlnách a jak řekla kamarádka Chiaki z Sekai ichi hatsukoy je mi až moc v psaní podobný... tak snad to teď trochu pochopíte... Rin Hoshi

Ať se člověk snaží všem pomáhat stejně pak on bude ten odkopnutý. Na něj si nikdo nevzpomene.Ta osoba pro kterou vše obětuje si ani nevšimne že odešel.Nemohl zůstat ničilo ho to ale to nikdo neviděl.Nikdo si nevšiml kolik energie ho stojí všechny podporovat a v sobě to dusit.Ano měl své problémy ale moc o nich nemluvil, ani o pocitech.Nechtěl zatěžovat ostatní. Celé noci probděl. Slzy mu zmáčely noc co noc tvář ale nemluvil...pak utekl. Slehla se po něm zem a to nejsmutnější je že se o to nikdo nezajímal

   Dlouho se trmácel sám, ale pak se jinde usadil. Našel jiné lidi a sám si uvědomil, že člověk tu není od toho, aby tu byl na vše sám, a že si sám sobě škodil, když to v sobě jen dusil. Zjistil, že ty správné lidi nezatěžuje to, když se jim svěří člověk, který jim také pomáhá. Tehdy to byli lidé, kteří mu i přes jeho pomoc možná jen záviděli a mysleli si kolikrát, že je to rutina. Zde jsou totiž rádi, když o takovém člověku něco ví a uleví se jim, že i takový člověk, který se zdá vždy usměvavý a je tu pro druhé, má třeba i více problémů, než oni. Najdou v něm ještě větší krásu a charisma, které ho naplňuje a on je rád, že našel svůj smysl života. Věděl totiž, že jiný nebude. Jeho duše je tak nevinná a krásná, že ať se stane cokoliv, vždy tu bude hlavně pro druhé a sebe bude kvůli nim někdy i zanedbávat. Bude to vždy to, co ho naplňuje. Bude to jeho smysl života tady v té bídě. Díky tomu cítí, že život má nějaký smysl, a že tu možná člověk není jen proto, aby se trápil. A tak našel krásu svého života. 

  On to pochopil a snažil se změnit.Snažil se věřit lidem ale už to měl zajetý jako rutinu, takže to tomu člověku šlo těžce. Pokračoval krok po krůčku. Měnil svůj život.Své zlozvyky a také zájmy.Změnil sám sebe.Došel k osvícení.Jeho duch se vyléčil z ran které mu život i přátelé udělili.Našel si nové kteří mu pomohli dostat se přes překážky tou správnou cestou.Nenechali ho aby se uzavřel do sebe.Nedovolili mu aby dál brečel kvůli tomu co se stalo.Milovali jeho úsměv.Zvykli si na to že i on umí být najednou protivný a že byl když poznal co je to vztek, láska a pravé přátelství.Zamilovali si jej taký jaký je i bez přetvářky.I on začal mít rád sám sebe.Byl rád že odešel a změnil se děkuje svým přátelům kteří jej podrželi když mu bylo nejhůř. Díky nim poznal co je to pravá láska a přátelství.