Síla lásky

Ohayo všem...dneska pro vás mám trochu jinou povídku :) snad se bude líbit. Mě osobně se moc líbí a doufám že mě Yuki nezabije :) omlouvám se za češtinu :( moc mi nejde

Pár: Kuro x Rin
Anime: Ai no exorcist
Přístupnost: 18+ (stejnak to nikdo nedodržuje :D )
Varování: ehmm no sami uvidíte

Pobíhal jsem po bytě a hledal svého paníčka, už dlouho tu nebyl. Jak dlouho to bylo dva, tři dny? Umíral jsem touhou ho vidět. Vyskočil jsem si na parapet a koukal ven na to bílé počasí. Vždy, když je zima Rin někam zmizí a vrací se pozdě. Mám o něj strach, ale jako malá, černá kočka nemůžu nic dělat. Jsem Kuro. Rin mě našel, když se vracel domů. Byla také zima a já myslel, že venku umrznu. Procházelo kolem mě spoustu lidí, ale když uviděli černé, vyzáblé kotě s růžkama a se dvěma ocasy utekli pryč. Nemůžu se jim divit. Rin je ale jiný. Vzal si mě domů a nechal mě tu. Vždy se semnou pomazlí a dává mi najíst a čas od času nějaký to mlíčko a rybičku. Nervozně jsem mrskal ocásky, načež jsem uslyšel klíče, jak se dobývají do zámku. Seskočil jsem z parapetu a utíkal ke dveřím. Jen co Rin vešel, začal jsem se mu otírat o nohu a při tom vrnět. „Promiň Kuro, musíš mít hlad.“ Pohladil mě po hlavě, zul si boty a šel do kuchyně. Poslušně jsem cupital za ním a přemýšlel co má dobrého v té bílé tašce. „Kuro mám pro tebe mňamku. Koukej!“ vytáhl s té tašky uzenou makrelu. Pouze jsem hlasitě mňaukl a zavrněl. Dal mi jí na talířek, který položil vedle mé misky. S chutí jsem se do ní pustil. Jak jsem byl zabranej do jídla tak jsem si ani nevšiml, že mi Rin nalil mlíčko do misky. Jak jsem dojedl a vypil mlíčko, odcupital jsem do obýváku za Rinem, který už seděl ve svém křesle a čekal, až za ním vyskočím. Celou cestu za ním vrněl. Vyskočil sem mu do klína a otíral jsem se mu o bříško. Začal se smát, jak ho to lechtalo. „Kuro, to lechtá!“ vykřikl skrz smích, tak jsem tedy přestal. „Chutnalo ti Kuro?“ zeptal se. Zvedl jsem hlavu a koukal mu do tváře. Jop. Mňoukl jsem na souhlas. „To jsem rád. Promiň, že jsem byl dlouho pryč, ale musel jsem zařídit plno věcí v práci.“ Vysvětloval mi, proč nepřišel a přitom mě hladil po kožíšku. Zapřel jsem mu packy do hrudi a vytáhl se tak abych mu mohl olíznout tvář. „Miluju tě Kuro.“ Zašeptal mi do ouška. Celé mé malinké tělo mi začalo zářit. Najednou sem nebyl kocourek ale člověk. Seděl jsem na Rinovi, který měl ústa do kořán. Sám jsem nechápal, co se tu stalo. „K…Kuro?“ zašeptal. „Ano? Já…já jak bych ti to vysvětlil?“ přemýšlel jsem nahlas. Pořád jsem mu seděl na klíně. „No nějak budeš muset. Co se tu stalo?  A proč už nejsi kocour?“ ptal se na otázky, na které bylo těžké odpovědět. „No víš, podle staré legendy se kočky můžou proměnit v člověka, jen když nějaká osob k nim chová nějaký cit. Lásku. Jak jsi mi řek, že mě miluješ, musel jsi to myslet vážně, jinak bych byl pořád kocour.“ Vysvětloval jsem rychle. „Aha…“ vydechl. Ruce mi obmotal kolem pasu a dlaněmi mě hladil. „Ani nevíš, kolikrát se mi o tom zdálo Kuro. Myslel jsem, že jsem blázen.“ Celý červený jsem se mu nalepil na hruď. Srdce mi tak divoce bušilo. Oba dva jsme měli stejný sen a ani jsme o tom nevěděli. „Taky tě miluju Rine, ani nevíš, jak moc tě miluju.“ Zašeptal jsem mu do ucha. S očí se mi řinuly slzy štěstí. Odtáhnul si můj obličej tak aby na něj viděl. „neplakej!“ žadonil. Začal slíbávat slzy, od očí až k ústům. Pomalu přes ně přejel. Trochu se s nimi pomazlil, než se pustil do něčeho odvážnějšího. Nevydržel jsem to pomalé mučení a spojil naše rty. Chtěl jsem převzít nadvládu, ale jaksi se to nepovedlo. Prodral se mi do úst, nemusel se ani moc snažit. Sám jsem mu je otevřel. Rozehráli jsme hru s jazyky. Projela náma vlna vzrušení, když jsme se jimi dotkli. V mém klíně začínal růst nemalí problém, a protože jsem neměl oblečení, bylo to jaksi vidět. „Ale, ale…tady mám ale vzrušené koťátko.“ Zavrněl, když se dotkl prstem mého už plně ztopořeného penisu. Nemohl jsem udržet sten, který se mi dral ven z úst. Přejel dlaní po celé délce a u kořene zmáčkl. Z úst se mi vydral další sten. Snažil jsem se je tlumit, ale ono to nešlo. Začal pomalu třít. Jazykem mi žužlal krk, klíční kost, obě bradavky dokud nebyli rudé a tvrdé. Lízal podbřišek, na kterém zanechal červený flíček. Pokračoval níž až do klína. Olízl mi nejprve špičku a poté celou délku. Nepravidelně jsem dýchal a každou chvíli se mi z úst drali steny. Chvíli čekal a pak si mě vzal celého do úst. Sál, kousal, žužlal, honil mě při tom druhou rukou. Bylo toho na mě moc, takže jsem po chvíli s hlasitým výkřikem, jsem se mu udělal do úst. Spolykal to všechno. Natáhl ke mně ruku a prsty mi přejel po rtech. Pochopil jsem, co po mě chce. Otevřel jsem ústa a prsty mu poslušně ožužlal. Prstem mi obkroužil vstup do mého tělíčka a poté pomalu pronikal dovnitř. Snažil jsem se co nejvíce uvolnit a myslím, že mi to šlo. Zanedlouho přidal i druhý. Chvíli s nimi pohyboval a pak přidal i třetí. „D… Do…Dost R...Rine, chci tě!“ dostal ze sebe z krs vzdechy. Kývl jsem a vytáhl prsty. Stáhl si kalhoty a ukázal svou chloubu, za kterou se nemusel stydět. Nazdvihl jsem se v bocích a pomalu na něj dosedal. Obličej se mi zkroutil v bolestnou grimasu.  Z očí se mi zpustily znovu slzy. „Kuro jsi v pořádku?“ Optal se Rin s omluvnou tváří. „Ano jsem,“ pousmál jsem se a začal pohybovat boky. Rin mi vycházel vstříc, a pohyboval se proti mně. Postupně přirážel rychleji a hlouběji. Bolestné steny se měnily v slastné. Rychle a nepravidelně jsem dýchal. Stačilo ještě pár přírazu a oba jsme se prohly pod náporem slasti. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a vydýchával nápor orgazmu. „Kuro, že nebudeš zase kočka?“ koukal ne mě s prosebným výrazem. „To nevím, doufám, že ne.“ Nechtěl jsem být zase ten bezcenný kocour. Chtěl jsem cítit to teplo co z něj tak krásně vyzařovalo. Zvedl jsem hlavu a políbil ho na rty. Chvíli jsme se líbali a pak jsem si položil hlavu zpátky na rameno. Ani nevím, jak rychle jsem usnul, ale ráno jsem se probudil jako člověk vedle Rina, který se přenádherně usmíval, asi se mu něco krásného zdálo. Natáhl jsem ruku k jeho obličeji a pomalu jej pohladil.  Z ničeho nic rozlepil oči a koukal se na mě. Jeho modré očka si mě prohlíželi pohledem. „Dobré ráno,“ nezmohl jsem se na nic jiného než na pozdrav. „Dobré,“ uculil se. Natáhl ruku a stáhl si mě dolu k sobě. Pevně mě objal a líbnul do vlasů. „Rine ty dneska nemusíš do práce?“ vyptával jsem se. „Ne, dneska chci zůstat celí den s mým kocourkem v posteli.“ Smál se. Je tak nádherný když se směje. „Dobrá.“ Zavrněl jsem mu do ouška a zavrtal se mu do hrudi.