Láska je víc než smrt

Tááák jedna povídka pro mojí Verunku...Tak doufám že se ti bude líbit.. :)

Pár: ItaSasu
Anime: Naruto
Přístupnost: 18+
Varování: hihi možná chvílema boxovací pytel

„Áááá“ probudil mě křik z vedlejší místnosti. Jen co jsem otevřel oči, věděl jsem co se děje. Kolikátý je to záchvat, jsem radši nechtěl vědět. Vyběhl jsem z pokoje do pokoje, který byl hned naproti. Na posteli se svíjel Sasuke. Bylo mi do pláče. V posledních dnech je to čím dál častější. „Sasu? Zlatíčko slyšíš mě?“ zeptal jsem se potichu. Odpovědí mi byl další bolestivý výkřik. Přešel jsem k jeho posteli. Sasuke měl oči pevně semknuté k sobě, tělo zkroucené jako kotě. „Itachi…o..ono to bolí.“ Vzlykl. Sedl jsem si k němu na postel a přitáhl si ho do náruče. „Zlatíčko jsem u tebe…Tvůj Nii-san je tu s tebou ano?“ pošeptal jsem mu konejšivě do ouška. Jednou rukou jsem ho hladil po zádech a druhou po obličeji. Každou chvíli se ozývali bolestné výkřiky. Bolelo mě u srdce, že mu nemůžu pomoci. Můj maličký bráška mi pomalu, ale jistě umíral a já s tim nemohl nic dělat. Přitáhl jsem si ho ještě blíž. „Poslouchej Sasuke. Miluju tě ano. Miluju tě z celého mého srdce.“ Šeptal jsem mu, dokud záchvat nepřešel. Nikdo přesně neví co mu je, nebo co to způsobuje. Vše začalo těsně po smrti rodičů. Sasuke to špatně nesl. Byl ještě maličký. Bylo mu tehdy 15 a nikdo mu nedával velké naděje. Sasuke konečně usnul a já se mohl konečně nahnout pro telefon.

„Dobrý večer Tsunade-sama“ pozdravil jsem ponuře ženu na druhé straně telefonu.

„Dobrý Itachi. Sasuke měl další záchvat?“

„Ano, ale dneska nebyl tak dlouhý.“

„Jak si můžeš být tak jistý. Nikdo neví, kdy to začne, nebo jak se to na začátku projevuje. Myslím že Sasuke nemá moc času.“

„Ale, on neumře, prostě neumře!“ rozvzlykal jsem se do telefonu. Nemohl jsem si představit život bez mého milovaného brášky.

„Promiň Itachi, ale nebudu ti lhát. Poslední výsledky nedopadli nejlépe. Část jeho mozku přestává pracovat, možná proto jsou záchvaty kratší.“ Vysvětlovala Tsunade.

„Neshledanou.“ Rozloučil jsem se. Nemohl jsem jí dál poslouchat. Položil jsem telefon zpátky na stolek. Sasukého jsem si přitáhl blíž k sobě. Vdechoval jsem vůni jeho šamponu, poslouchal jeho dech. „Itachi ja nechci zemřít.“ Zašeptal potichu. „Omlouvám se maličký. Vzbudil jsem tě?“ trochu jsem se pousmál „Nii-san neodbíhej od tématu.“ Okřikl mě. Celý bledý, tvářičky zpocené a černé vlásky přilepené na čelo a stejně mě okřikoval. „Ne neumřeš, nenechám tě umřít!“ lhal jsem ho. Chytl jsem si jeho bradičku a přitáhl si ho k polibku. Sasuke mi začal okamžitě odpovídat na polibky. Ručkama mi zabloudil na záda. Jazýčkem mi jako první vplul do pusy, nevěřil jsem, že bude tak aktivní. „Miluju tě Itachi.“ Pověděl mi, když jsme se odtrhly pro nedostatek kyslíku. Celý červený. Přetočil jsem ho pod sebe a začal jeho krček zaplavovat motýlími polibky. Posouval jsem se níž na klíční kost. Sundal jsem mu tričko, abych mohl dál pokračovat. Sjel jsem níž na bradavky. Lehce jsem jí olízl a ofoukl. Sasuke slastně zasténal. Trošinku jsem se usmál a vrátil se k práci. Sál jsem jeho bradavku trochu kousal, zase olízl a foukl, dokud neztvrdla. Stejnou péči jsem věnoval i té druhé. Sasuke u toho krásně vzdychal a ani se nesnažil tlumit svůj projev slasti. Jazýčkem jsem tvořil vlhko cestičku přes bříško, pupík, podbřišek, kde mě zastavili kalhoty. Bráška už byl značně vzrušený. Pohladil jsem bouličku přes látku a Sasuke více zasténal: „I...Itachi.“ „Copak maličký?“ zavrněl jsem mu do ouška. „Dělej už nebo se zblázním.“ Zavrčel. Nenechal jsem se dvakrát pobízet. Stáhl jsem mu kalhoty a vypustil jeho mužství, za které se nemusel na svůj věk stydět. Jazykem jsem přejel po celé délce. Kousl do špičky a pak ho pojal celý do úst. Sasuke se propnul v zádech. Ručkama vjel do mích vlasů a začal si udávat rychlé tempo. Přirážel proti mým ústům. Prstík jsem navedl k jeho dirce a pomalu pronikl dovnitř. Se Sasukém to nich neudělalo, tak jsem přidal další. Zasouval jsem se dovnitř a pak zase ven. Roztahoval od sebe, abych si ho dobře připravil. Nechtěl jsem, aby to mého miláčka moc bolelo. 

„Dost! Vem si mě už.“ Dostal ze sebe skrz steny. Kývl jsem, vytáhl prsty, vypustil jeho úd z mích úst. Stáhl jsem si kalhoty tak aby mi nepřekážely. Přitáhl si Sasukeho a pomalinku a jemně do něj pronikl až po kořen. Sasuke zalapal po dech. Obličej se mu zkřivil v bolestnou grimasu. Chvíli jsem počkal, než si zvykne. Po chvíli jsem začal přirážet. Bráška sténal slastí a bolestí zároveň. Vytáhl jsem si ho ještě výš a začal narážet do jeho prostaty. Netrvalo dlouho a Sasuke poskvrnil svoje bříško. Stažení jeho svalů jsem nevydržel a nasledoval jsem ho. „Jsi v pořádku zlatíčko?“ Zeptal jsem se, když jsem zněj vyklouzl, a vše uklidil a Sasukeho očistil. „Jo, a pojď si už lehnou Itachi, jsem unavenej.“ Zadrmolil Sasuke. Jenom jsem se usmál a vlezl si k němu. Sasuke se mi uvelebil na rameni a spokojeně usnul. Ještě dlouhou dobu jsem se na něj díval. 

Od té doby Sasuke nemá žádný záchvat. Pokoje jsme spojili do jednoho a žijem jeden pro druhého.