Slyšelím jak někdo netrpělivě přešlapuje před dveřmi do mého pokoje, ale nevěnuju tomu pozornost. Chci spát, ale ani to mi není umožněno, protože malý začne plakat., což mě probudí.
“Jimy?” zamumlám a posadím se. Promnu si oči a hned na to ho vezmu do náruče.
“Ham…” zamumlá a názorně ukáže. Usměju se a z batohu vytáhnu přesnídávku. Jdu s malým do kuchyně, kde mi jí ohřeju. Posadím jej do dětské židličky, už otvírá pusinku, že chce papat. Zasměju se a začnu jej krmit. Mám pocit že mi furt někdo stojí za zády, ale nějak to neřeším. Asi je to tím jak jsem byl dlouho sám.
“Tata ham..” napomene mě Jimy, když jsem zamyšlený a zapomenu ho krmit.
“Ano, ano miláčku.” zasměju se a dokrmím jej. Maličký má upatlanou celou pusinku. Vezmu hadřík a otřu mu jí.
“Jsi moje šikulka. Všechno si to hezky spapal.” pohladím jej po hlavičce.
“Joo!” vypískne a začne tleskat. Poklidím to v kuchyňce a vezmu si jej do náruče.
“Půjdeme tě umýt zlatíčko moje.” líbnu jej na čelíčko.
“Ne.” fňukne.
“Ale ano.” kývnu a rozejdu se do pokoje. Malý uraženě pofňukává. Nemá rád vodu chudák.
“Jayi!” křikne na mě Maik. Zastavím, otočím se na něj a malý se zamračí.
“Co potřebuješ?” usměju se na něj.
“Víš Jayi já vím že tu máš malého ale taky musíš vyřešit věci s Nikem….” chce mluvit,ale já jej zarazím.
“Maiku dost. Nikolas se včera dost jasně vyjádřil a jestli si mám vybrat mezi mým štěstím a Jimym, volím jednoznačně Jimyho. “ povzdechnu si. O tomhle jsem se bavit vůbec nechtěl. Na tváři mi však přistane facka a malý nafoukne tvářičky že bude brečet.
“Co se s tebou stalo?” křičí na mě.
“Dospěl jsem Michaeli.” řeknu už vytočeně.Oči mám uplně rudé. Nikdo mě neuhodí před Jimym, celkově jsem na to háklivý ale to je jiný story.
“Tohle není dospěle! Je to dětinské! Utekl jsi na rok a vrátíš se s dítětem, které není tvoje? Tohle je dospělé?!” křičí a malý se rozbrečí
“Maiku sklapni už! Vrátil jsem se domu jen kvůli tomu že jste mi chyběli a nejvíce Nikolas, ale to jsem měl nechat malého na pospas osudu? Nebo odejít dřív a nechat ho umřít? Jdi s tímhle do háje!” křičím už i já. Malý hrozně brečí a tak s ním pohupuju.
“Přijal jsem ho za svého a nevzdám se ho.” řeknu smutně a jdu do svého pokoje. Malého položím do postýlky a jdu napustit vaničku. Vrátím se, svléknu prcka a odnesu do koupelny.
“Já neci.” nafoukne tváře.
“Ale musíš.” stojím si za svým. Nemám naladu. Začnu jej koupat a malý ještě nějakou chvíli brebtá, ale nakonec si zvykne. Svou moc zdědil po Marion, takže si hraje s vodou. Mág, který jí ovládá ale zároveň se jí bojí. Nechápu to. Když je čisťounký, vyndám ho z vody, usuším a obleču.
“Jimy půjdeme si hrát ven?” pohladím ho
“Jo.” vypískne radostně. Zasměju se. Vezmu do baťohu pití a pro malého nějaké ňaminky. Obuju mu botičky a vezmu jej do náruče.
“Tak jdeme prcku.” usměju se na něj a malý se směje. Jdu ven a nevnímám pohledy ostatních. Je mi jedno co si ostatní myslí.
“Jayi?” houkne na mě jeden z lovců.
“Ano Eriku?” otočím se na dotyčného. Pomáhal nám tenkrát, když zdrhl Yuu.
“Výš...ty..” koktá.
“Eri mluv. Já ti hlavu neutrhnu.” usměju se na něj mile.
“Chlapy zajímá jestli je to tvoje dítě a taky co se stalo.” vyhrkne a je celý rudý.
“Dalo by se říct že ano. Je to můj syn ale né biologický. Proč jsem odešel je velice soukromá věc.” kouknu mu do očí. Možná jsem to řekl ostřeji než jsem chtěl.
“Hledalo tě spoustu lidí. Bylo to tu divné. Jsem rád že jsi se vrátil. Možná ty zvládneš zkrotit Nika.” usměje se a hrozně rychle zmizí. Chvilku stojím na místě a pak odejdu ven. Jdu s malým na mé oblíbené místo. Ťapkáme lesem, až k paloučku kde teče potok, přes který je spadlý strom následkem blesku. Všimnu si na tom spadlém stromě postavy. Poznám jej podle známé vůně. Jdu až k němu. Ten jeho vlk se rochní ve vodě.
“Nikolasi.” položím mu volnou ruku na rameno.
“Musíme si pořádně promluvit.” řeknu jen.
Žádné komentáře:
Okomentovat