Jdu chodbou a malý naštěstí přestane kňourat. Před sebou uvidím celkem pěkného kluka s vlkem.
“Ahoj ty jsi tady nový?” optá se mě. Ten hlas! blikne mi v hlavě.
“Niki.” špitnu. Nechápu co se to s ním stalo.
“A já myslel,že na mě zapomeneš. Upíchl jsi si i dítě. No asi máš špatnou paměť!” křičí na mě, takže Jimy se rozbrečí. Zase. Vlk u jeho nohou na mě začne vrčet.
“Niki, ale já nikdy nezapomněl tak přestaň.” koukám mu pevně do očí.
“Co to dítě?” štěkne na mě.
“Dost. Věř si čemu chceš ale jsou mu dva roky a to že jsem ho přijal jako syna je moje věc. Dej si to dohromady. Nejsi hloupý.” řeknu dost vytočeně.
“Tata…” kňourá malý.
“Niky nevím co se tu stalo, a taky jestli ti řekli důvod mého odchodu, ale myslel jsem na tebe každičký den.” mluvím potichu.
“Ale kdybych odešel o pár dní dřív, než dnes zemřeli by dva lidé místo jednoho a teď mě klidně začni nenávidět, ale můj vztah k tobě se změnil před nějakými dvěma roky a to se za tu dobu nezměnilo.” řeknu zlomeně a jdu raději pryč. Projdu celým sídlem až do pokoje, který jsem roky nevyužíval. Malého položím na postel a k němu mého medvídka. Sám se složím do křesla. Moc šílených zvratů na jeden den a na jednoho člověka. Má milovaná Marion umřela a nechala mi tu svého syna, ten nejroztomilejší chlapec a má tajná láska mě teď musí nenávidět. Začnu brečet do dlaní. Někdo zaklepe na dveře.
“Dále.” kníknu zlomeně. Takhle mě tu nikdo nezná. Ve dveřích se objeví blonďatá hlava.
“Jayi jsi v pořádku?” zeptá se opatrně Yuu.
“Ne nejsem. Vše se mi sere. Neměl jsem odcházet. Yuu já…” vzlyknu. Nikdy jsem moc nebrečel, ale jak se jedná o Nika brečím jak želva.
“Jayi já ti malého pohlídám a jdi si zakouřit.” usměje se a pohladí mě po vlasech.
“Děkuju.” vydechnu a hned se zvednu. Zamířím do kuřárny. Opřu se o zeď a snažím si zapálit, ale zapalovač vypoví službu. Někdo vedle mě škrt a připálil mi.
“Děkuju.” vydechnu těžce.
“Není zač.” špitne druhý. Zvednu pohled a když uvidím Nika s cigaretou v ruce mám co dělat abych mu jí nevzal, ale udržím se.
“Co tak koukáš?” zamumlá a vydechne kouř. Zatnu jen zuby a trhavě se nadechnu. Pomalu kouřim.
“Jayi co se tenkrát stalo?” zeptá se opatrně jako bych měl hned vylítnout jak papiňák.
“Co by? Byl jsem totálně v prde*i. Ty jsi byl tak hloupoučký a já ti chtěl být rodinou,ale už jsem to nezvládal. Musel jsem odejít. Sice jsem nechtěl na tak dlouho. Možná na měsíc, ale plány se změnili když jsem potkal Marion. Matku Jimyho. Byla vážně nemocná a já jí slíbil, že se o malého postarám. Prostě jsem musel zůstat. Jestli se ti nelíbí, že se starám o malého tak je mi to opravdu líto, ale já se jej nevzdám. Jako tenkrát jsem se nevzdal tebe, i když mi to bylo rozmlouváno, ale stejně si u mě zůstal.” mluvím a při tom si zapálím další cigaretu.
“Ale má matku.” vyštěkne Nikolas. To je jak červený prapor pro býka.
“Nemá! Dnes ráno zemřela.” řeknu už opravdu naštvaně a oči se mi rudě zablesknou. Niky o krok couvne. Típnu cigaretu a odejdu. Jsem opravdu naštvaný, takže si mi všichni uhýbají. Jo mé jméno je tu furt známé. Dojdu k sobě a při pohledu na malého se uklidním. Yuu sedí v křesle. Já se hned svalím vedle malého a hladím jej.
“Yuu proč je to tak složité? Odešel jsem abych zapomněl, ale je to ještě horší. Miluju jej daleko víc než kdy jindy.” kňourám zoufale. Yuu si sedne ke mě a hladí mě ve vlasech.
“Byl to dlouhý den. Vyspi se Jayi. Ráno moudřejší večera, vždyť to znáš.” usměje se. Kývnu a zavřu oči. Opravdu to netrvá dlouho a usnu tvrdým spánkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat