Uběhlo 6 let a Nik žije pořád semnou. Je mu 16 let a často mě doprovází do sídla a snaží se vše okoukat, přesto ho nutím dostudovat., stejně jako mě máma. Není rád když chodím na mise, ale já nechci aby šel taky.
“Jayi prosím.” přemlouvá mě znovu.
“Ne Nikolasi!” snažím se udržet, abych mu to nedovolil.
“Jayi! Prosíím chci jít s tebou.” kňourá. Koukám na to jak je roztomilý.
“Něco se ti stane Nikolasi a už semnou nikdy nikam nejdeš!” zavrčím. Nechci aby šel. Uvědomuju si to už nějakou dobu, že jej neberu jen jako brášku. Je to krásný mladík. Přesto ať jsou mé city jakékoliv, Nik se je nesmí dozvědět. Je těžké to před ním ututlat, ale on si furt naivně myslí že ho beru jako svého malého brášku, ale opak je pravdou. Prvních pět let to bylo v pohodě, ale tenhle poslední rok to bylo opravdu těžké.Zdají se mi sny, kde je jen a jen můj. Jeho krásné drobné tělíčko se svíjí slastí pod mou péčí.
“Jayi! Země volá Jaye!” mluví na mě Nik a asi už dlouho.
“Promiň jen jsem se zamyslel.” nevině se usměju.
“No to jsem si všiml.” zaprská jak pravý kocourek. “Co jsi potřeboval prcku?” rozcuchám mu vlásky. Zrudne a zaprská.
“Co si mám vzít sebou? Jdu prvně na akci.” vyzvídá.
“Malý lehký batoh, deku, tričko a kalhoty na převlečení. Nic víc. Bylo by to těžké a unavil by jsi se. Já si třeba beru jen katanu a ne nevezmeš si žádnou zbraň. Jsi čaroděj, takže nepůjdeš do boje když se něco stane.” mračím se.
“Ale Jayi! Cvičíš mě ty, Yuu a dokonce i Maik. Nic se mi nemůže stát.” zasměje se. Já se jen více zamračím. Nechápu jak to může brát tak na lehkou váhu. Dojdu na balkon a zapálím si tam cigaretu. Vydechnu kouř a koukám před sebe. To nevidí jak moc se o něj bojím? Jak moc jej mám rád? Do háje! Ztratím se ve svých myšlenkách. Pomalu dokouřím a koukám na západ slunce. Zítra budeme vyrážet.
“Niku máš hlad?” zavolám do bytu, ale nikdo se neozve. Povzdechnu si. Zase mi utekl. Kam se podělo to malé roztomilé koťátko, které jsem našel? Dokouřím druhou cigaretu a lehnu si na gauč. Asi si pořídím zvířátko. Yuu má Whita a Maik Pikachu. Co mám já? Puberťátské kotě, které ani neví jak mi ubližuje. Cítím z něj vždy ten dívčí parfém, ale co nadělám. S těmito myšlenkami usnu.
“Jayi.” zatřese semnou Nik. “Hmm?” zabručím.
“Je ráno. Musíš se najíst. Tady.” Mluví potichu. Je čerstvě vykoupaný, ale stejně cítím stopy uspokojení. Otevřu oči a vezmu si od něj hrneček s krví.
“Děkuju.” zamumlám a upiju. Chutná jinak ale nějak to neřeším. Vstanu a jdu se obléct. Jako vždy na sebe hodím černé kožené kalhoty, tričko a kožený kabát.
“Tak co připravený prcku?” zasměju se.
“Nejsem prcek. Yuu je menší.” zamáchá ocáskem. “A ano jsem připravený.” Prskne. Na sobě má černé uplé kalhoty ve kterých se mu krásně rýsuje zadeček, černé tílko a a přes to kabát též v černé barvě. Vypadá v tom tak tajemně.
“Tu máš.” hodím po něm malý meč.” Neznič ho. Je po tátovi.” zamumlám.
“Vážně? Jayi vždyť…” koktá a já se musím jen usmívat.
“Ano teď je tvůj. Je tvůj. Já mám svou katanu.” vypláznu na něj jazyk. “Tak pojď.” zavelím. Nejsem vůbec nadšený, ale rozejdu se s ním z závěsu do sídla. Jsem z toho nervozní.
“Jayi netvař se jako by jsi snědl citron.” zasměje se Maik, který se tulí k Yuuovi.
“Můžete toho vy dva nechat?” zavrčím zle. “Jayi co se s tebou děje?” ozve se Nik.
“Nic jdeme.” kouknu na ně a rozejdu se směrem k místu kam máme dojít. Je mi jedno jestli budou stíhat. Já prostě jdu svým tempem.
“Hej Jayi!” křičí Yuu a doběhne mě. “Co se děje?” optá se a zavěsí se mi na ruku.
“Nelíbí se mi že jde s námi. Jsem z toho nervozní.” zamumlám naštvaně. Yuu pobaveně zamrká. “To koťátko se ti dostalo pořádně pod kůži.” směje se mi. Zavrčím ale pak se napřímím. “Maiku pohlídej Nikolase.” křiknu. Yuu to pak ucítí taky. Pach krve. Vyběhnu k tomu místu. “Kurva.” zanadávám a koukám na tu spoušť. Jsou to naši lidé.
“Neveď ho sem.” Křiknu na Maika, ale to už vidím toho upíra co tohle všechno zavinil. Vytáhnu katanu z pouzdra a stojím proti němu. Černá katana prosfiští vzduchem. Pořád po oku kontroluji Nikolase, ale to se mi vymstí. Jeho zuby mi projedou kůží na krku. Cítím z něj všechnu zlost. On musí cítit mou lásku k tomu kotěti, které slyším jak z dáli křičí mé jméno. Pustí můj krk a rozběhne se k němu. Poprvé použiju upíří schopnosti před Nikem. Vtrhnu mezi ně. Ztrácím dost krve jak mi prokousl dravě krk, ale je mi to jedno. On je pro mě všechno. Miluji ho. Maik se stará o Yuua, který je taky drobně zraněný od druhého upíra. Probodnu toho upíra v té chvíli jako on bodne mě.
“Jayi!” slyším zoufalí hlas mého miláčka. “Jsem v pořádku kotě.” zakuckám se na krvi.
“To vidím. Já bych se ubránil.” brečí. Natáhnu k němu ruku, slabě jej pohladím po tváři a propadnu se do tmy. Hlasy slyším jen vzdáleně. Cítím jak mě někdo nese. Je mi hrozné horko ale zároveň zima.
Tohle je můj konec.
Žádné komentáře:
Okomentovat