Rok zpět:
Odejdu naštvaně ze sídla. Nevím co ten blbeček předvádí. Dojdu domů a osprchuju se. Nechci být doma. Obleču si potrhané kalhoty a volné tričko. Jdu rovnou k Erice. Je to má přítelkyně. Zazvoním na ní. Ze dveří vykoukne malá blondýnka.
“Ahoj zlatíčko.” usměju se na ní. Hned mi vlítne do náruče a políbí mě na rty.
“Co se děje Niku? Něco se stalo?” kouká mi do očí. Ví co Jay a mé okolí dělá za práci, takže jí na sebe více natisknu.
“Jaye těžce zranili, ale vyhodil mě od sebe.” řeknu smutně zároveň naštvaně. Chytne mě za ruku a vede k ní do pokoje.
“Niku přemýšlel jsi o tom, že by Jay… No víš že neměl celou dobu přítelkyni.” zabručí Erika.
“Jak to myslíš?” Řeknu překvapeně. (Ano je Niki hodně hloupoučký :D )
“Prostě nemůže být gay? Víš kotě hodně by to vysvětlovalo.” mluvila potichu Erika.
“Ale Jay není gay. Prostě se nechce vázat.” snažím se ho bránit.
“Niku ty jsi opravdu hloupý. Kouká na tebe jak ztracené štěně.” pohladí mě po tváři. Jen zavrtím hlavou.
“I kdyby byl tak mě do toho nic není. Je to můj bratr.” zamumlam.
“Niki.” špitne. Přitáhnu si jí k sobě a začnu jí líbat.
“Miluješ mě?” špitne potichu.
“Jistě že ano blázínku.” pohladím jí po tváři a dojdu zhasnout světlo. Položím jí na postel, začnu jí hladit po tom dokonalém těle. Vjedu rukou pod její tričko. Vše by bylo fajn kdyby mi nezačal zvonit mobil. Tohle vyzvánění mám na Maika.
“Promiň.” políbím jí a vytáhnu mobil z kapsy. Zvednu to.
“Ahoj Maiku.” řeknu udýchaně se stojákem v kalhotech. Poslouchám to co říká.
“Jak utekl?” vyjeknu vyděšeně.
“Ale byl zraněný.” sednu si na postel.
“Kdy utekl?” čekám na jeho odpověď.
“Před třema hodinama. Hned jak jsi odešel.” špitne.
“Cože? Já tě zabiju. To jsi mi to nemohl zavolat hned?” skoro na něj křičím. Uklidňuje mě jen ruka na mém rameni.
“Půjdu ho hledat.” řeknu jak Maikovi tak Erice zároveň. Položím mobil a natáhnu na sebe tričko, které mi Erika sundala.
“Promiň Eri. Zítra příjdu.” políbím jí a odejdu. Musím ho najít. Nevím proč se mi tolik svírá srdce.
“Jayi!!!” křiknu zoufale v lese. Po tvářích se mi valí slzy a spadnu na zadek.
“Proč?” kníknu. Přijde ke mě malé vlče.
“Ahoj.” vzlyknu a ono mi olízne tvář.
“Máš tu mamku?” pohladím jej a on jen smutně zavije.
“Pojď semnou.” pohladím jej po boku. Zvednu se, rozejdu a on jde semnou. Dojdu k Jayovi do bytu. Je mi tu hrozně úzko
“Jak ti budu říkat mrně? Yuki. Ano rozhodně Yuki jsi krásně bílý.” Usměju se a začnu jej drbat za ouškem. Vrtí ocáskem a když přestanu začne zkoumat byt a zalíbí se mu obzvláště gauč na který vyskočí. Sednu si k němu a on mi olízne vděčně tvář.Přitulím se k němu a zavrtám tvář do jeho srsti. Povede se mi tak usnout. Druhý den jdu do školy a u nohy mi ťapká Yuki. Nechápu to ale poslouchá mě na slovo asi kvůli tomu že nejsem čistý člověk.
“Zlato ale počkáš tady.” řeknu vážně když jsme u školy. On jen spokojeně štěkne.
“Hodný kluk.” podrbu je za ouškem.
“Niki!” křikne na mně Erika.
“Ahoj zlatíčko.” líbnu jí na tvář.
“Niku ten je tvůj?” koukne udiveně na Yukiho.
“Ano. Včera jsem ho našel. Neměl matku tak jsem si ho vzal.” zasměju se.
“Ale je to vlk!” vyjekne.
“A to je problém?” řeknu naštvaně. Dneska nemám na hádky náladu.
“Eriko ne. Mám tě opravdu rád ale já se ho nezdám. Nevydržel bych v tom bytě sám.” vyjedu a Yuki mi olízne ruku.
“Niki co pro tebe Jay znamená?” kouká mi do očí.
“Je to můj starší bratr. Zachránil mě, staral se o mě celou dobu a teď si odešel, bez rozloučení.” vzlyknu. Yuki začne smutně kňourat.
“Niki promiň ale zamysli se nad sebou.” řekne a odejde do školy.
“Co?” koukám za ní a nic nechápu. Chci to chápat, ale nechápu.
“Yuki jdeme za známýma.” zabručím a rozejdu se do sídla poznat pravdu.
Yuki
Erika
Žádné komentáře:
Okomentovat