Vampire Love 6/?

Ahojky :) je tu zase další díl :) tentokrát je trochu smutný tak snad odpustíte :)
Jay se vrací po roce domů, ale není sám. Něco se pokazilo a jeho život se obrátí o 360°

Uběhl už rok a já žiji pořád u Marion. Zrovna obdělávám políčko, ale ozve se tříštění nádobí.
“Marion!” křiknu a vběhnu dovnitř. Za tu dobu co tu žiji, jsem toho o Marion zjistil opravdu hodně, ale hlavně že má vrozenou nemoc, které se pořád zhoršovala. Doběhnu do kuchyně, kde vidím Marion ležet na zemi. Cítím že je její tep slabý. Rychle jí vezmu do náruče a nesu jí do postele.
“Ja...Jayi...postarej se mi...o malého..” mluví potichu a těžce.
“Ty mi tu neumřeš rozumíš? Uvidíš ho růst.” Snažím se nepropadat panice a tak si rozkousnu zápěstí.
“Pí. Bude to v pořádku.” konejším jí, ale ona mou krev nechce. Do očí se mi hrnou slzy.
“Mari tohle mi nedělej.” křiknu na ní zoufale, ale ona se jen usměje a naposledy vydechne.
“Ne...to...ne.” brečím a ještě hodnou chvíli se jí snažím oživit, ale nic. Vyruší mě z toho až dětský pláč. Nějak se seberu a jdu do pokojíčku.
“Mama.” pláče. Vezmu Jimyho do náruče.
“Miláčku.” přivinu jej k sobě. Nevím co dělat, jak se o něj postarat.
“Tata.” zasměju se jeho hloupoučkému výrazu.
“Teď budeme spolu broučku.” pohladím jej po vláscích. Nakloní hlavičku na stranu a kývne.
“Jsi můj velký kluk.” líbnu jej na čelíčko.
“Mňam, mňam.” zamlaská a mě dojde že má asi hlad. jdu s ním tedy do kuchyně a ohřeju mu příkrm. Pak ho nakrmím, utřu mu pusinku a uložím do postýlky. Jen co usne jdu do ložnice a kouknu na to vychladlé tělo. S nechutí vezmu lopat a jdu jí udělat hrob hned vedle jejího manžela. Přála si to tak. Pohřbím jí a i když se nikdy nemodlím, kvůli ní to udělám. za ten rok jsem jí začal brát jak sestru. Ne jednou jsem jí přemlouval ať jdeme do sídla, že tam jsou doktoři a medici co by se o ní postarali, ale ona to odmítala. Zvednu se z kolen a jdu se umýt. Musím ze sebe smýt ten hřích. Drhnu si kůži až jí mám uplně rozedřenou. Vylezu ven, obleču se a jdu nám hned zabalit věci. Nemůžu tu být. Všude jí vidím. Vezmu malému věci a oblečení. Já mám vše v sídle a těch pár věcí co mi vyčarovala, nebo ušila Marion tu nechám. Vezmu malého do náruče.
“Tata…” zamumlá Jimy rozespale.
“Miláčku půjdeme ke mě domů.” políbím jej na hlavičku.
“Hmm...Mama..” špitne a začne popotahovat. Sednu si s ním na práh jeho domu.
“Maminka s námi nepůjde...Je..je mezi anděli broučku...ale bude nás pořád hlídat.” snažím se nebrečet. Malý se hlasitě rozbrečí až se zalyká. Nechápu to. Jsou mu dva a plně rozumí. Tedy je pravda že Marion naznačila že není tak úplně čistý člověk, ale stejně. Pohupuju s ním dokud se neuklidní. Zvednu se i s ním a zapečetím domek, aby se mu nic nestalo a nikdo jej nenašel. Odejdeme zpět ke mě domů. Hrozně se bojím co se za ten rok změnilo. Hlavně jak se změnil můj milovaný Nikolas. Mohl vyrůst, najít si přítelkyni nebo… Píchne mě při té myšlence u srdce. Ne bude určitě v pořádku. Kluci mi jej pohlídali. Dojde mi že je to přesně na den rok co jsem odešel až když dojdeme k paloučku kde jsou znovu jahody. Zastavíme se tam. Malý je taky zbožňuje. Chvíli tam tak sedíme a zobeme.
“Jimy musíme jít ať jsme brzo doma.” špitnu. Nevím jestli mi i tenkrát bude rozumět.
“Chči ňuňu” zamumlá a natáhne ke mě ručky. Vezmu jej tedy do náruče a nesu jej. Jdu s ním celý den. Občas jde tedy sám ale převážně jej nosím. Dojdeme do sídla až v noci. Jimy mi spí na rameni. Jdu chodbou a potkám jednoho z lovců.
“Je tu Yuu?” zeptám se. Z poza rohu vykoukne mě známá blonďatá hlava mě až moc dobře známá. “Jayi?!” vydechne Maik.
“Potichu prosím.” zašeptám a ukážu na malého.
“Pojď prosím tě.Vše mi vysvětlíš!” řekne celkem naštvaně. No jo co bych čekal že? Přeci jen jsem byl rok pryč.
“No jo. Jen jej neprobuď.” řeknu naštvaně i já. Takové přivítání jsem nečekal. Malý nespokojeně zabručí.
“Ššš...spinkej jsem tady.” zašeptám. Chytne se mého kabátu a spinká dál. Oddechnu si. Jdu k Maikovi a Yuuovi.
“Sedni a vysvětluj.” rozkáže. Sednu si tedy do křesla.
“Prostě… jak jsem byl zraněný postarala se o mě jedna čarodějka. Marion. Jimy je její syn. Dnes ráno zemřela a já ji slíbil že se o něj postarám, když jsem nezachránil jí ani jejího manžela.” vysvětluju smutně
“Jayi..” vlítne se křikem do pokoje Yuu. Malý se rozbrečí.
“Děkuju Yuu.” zavrčím nepříjemně a zlomeně.
“Neplakej maličký.” pohupuju s ním.
“Mama..” fňuká. Tohle je hodně špatné. Nadechnu se zhluboka a začnu mu broukat ukolébavku. Yuu jen překvapeně kouká.
“Potom, ale není to jeho.” zamumlá Maik. Malý se po chvíli uklidní.
“Jdu do svého pokoje.” řeknu a na to odejdu.