Je to šest let zpátky, co jsem žebral, abych alespoň přežil. Byla mi zima. Ruce jsem měl červené stejně jako nos. Na sobě otrhané oblečení. bylo mi 10 a moji rodiče byli alkoholici a babička, které se o mě starala zemřela. Přišel ke mě starší kluk, když jsem zase žebral v jedné uličce.
“Proč tu tak sedíš maličký?” zeptal se. Nevěděl jsem jestli mu odpovědět. Raději jsem proto mlčel. Ten kluk kluk předemně položil jídlo. Nedůvěřivě jsem si to prohlížel. Poplácal mě po vlasech a já se přikrčil. Bál jsem se, přestože jeho ruka tak krásně hřála, ale jak se na mé hlavě rychle objevila, taky rychle zmizela. Odešel k blízké škole. Vzal jsem si bagetu a začal jí jíst. Chutnala moc dobře. Celou jsem jí snědl. Po nějaké době začalo pršet. Během chvíle jsem byl uplně promoklý a promrzlý. Oblečení se mi lepilo na tělo, které se chvělo. Červený od zimy jsem byl daleko víc než předtím. Zavřel jsem oči, což byla chyba. Nevím jak dlouho jsem byl mimo, ale uslyšel jsem ten známý hlas.
“Pojď!” natáhl ke mě ruku. Bal jsem se jít s ním. Co když mi chce taky ublížit? Byly mé myšlenky, ale on si předemne klekl.
“Půjdeme do tepla a dáme si kakao.” usmál se na mě. Byl to uklidňující usměv a kakao jsem měl naposledy u babičky. Trochu bojácně jsem k němu natáhl ruku. Chytl mě za ní a lehce se usmál. Zvedl jsem se na nohy a pomalu ťapkal vedle něj. Nožky se mi po chvíli podlamovali. Najednou mě vzal do náruče a nesl mě nejspíše k němu domů. Vešel do bytu a jen skopl boty. V koupelně mě vysvlékl aby mě umyl. Ano byl jsem hodně špinavý z ulice a hlavně promrzlý.
“Musíš se zahřát.” řekl mi a posadil do vany plné teplé vody a pěny. Bylo to tak příjemné, že se mi na tváři objevil dětský usměv.
“Řekneš mi své jméno?” ptal se opatrně. “Nikolas.” špitl jsem. Koukal jsem na něho.
“Já jsem Jay.” řekl a já jen kývl. Vyndal mě z vany a zabalil do ručníku.
“Dm ti svůj župan a dáme si to kakao.” usmál se.
“Ano prosím.”vypísknul jsem. Opravdu mi ho podal. Zamotal jsem se do něj a pověsil ručník. Vzal mě za ruku a vedl do obýváku. Na hlavě se mi objevila kočičí ouška. Nechtěl jsem aby to viděl, aby si taky myslel že jsem zrůda. Po tvářích mi tekli slzy a ruce jsem dal rychle přes ouška abych je schoval.
“Nota, neplakej. Je to hezké.” pohladil mě po tváři. Usmál se a odešel do kuchyně a já koukal kolem. Měl to opravdu pěkné. Zahlédl jsem pár fotek na kterých byl Jay se dvěma kluky. Koukal jsem na ně a pak si sedl na pohovku. Po chvíli přišel Jay s kakaem. Bal jsem si vzít hrníček, ale když mě popohnal rychle jsem ho vzal to ručiček. Upil jsem a usmál se.
“Je to dobré.” pochválil jsem. Jay pustil televizi a našel tam nějaké pohádky. Pro mě tenkrát neznámé Pokemony. Já se do toho hned zakoukal a upíjel kakao.
“ten žlutý je roztomilý.” zašeptal jsem a dopil kakao, položil hrneček na stůl a začal zívat. Bylo mi příjemné tepli a bříško jsem měl plné.
“Lehni si Nikolasi. Nic se ti tu nestane.” říkal Jay a pohladil mě mezi oušky. Nevím proč ale bylo mi to příjemné.
“Vážně smím?” kníkl jsem. “Ano donesu ti deku.” kývl. Lehl jsem si a než Jay přišel s dekou tak jsem usnul.Od té doby se můj život rapidně změnil.
Teď je mi 16 a pořád žiji s Jayem.
Žádné komentáře:
Okomentovat