Vampire Love 10/?

Ahojte :) mám pro vás desátou část. Už vám můžu prozradit že ještě tři části a povídka nám končí :) Takže doufám že i tahle část se vám bude líbit :)

Všimnu si jak sebou Nik polekaně škubl. 

“Pamatuješ si to tu?” špitne. Sednu si vedle něj a usměju se. 

“Jak bych mohl? Našli jsme to tu spolu.” usmívám se a i on se trošku usměje.

“Chtěl jsi semnou mluvit ne?” začne opatrně. Nadechnu se a vydechnu. 

“Nechtěl jsem na tebe včera tak vyjet, ale byl to dlouhý den a každý na mě jen křičí od chvíle co jsem se vrátil a já mam už jen jedny nervy. Nikdo mě nechápe. Jo možná Yuu. Ty ani nemůžeš, ale už jsi skoro dospělí, tak jsi mohl trochu přemýšlet Niki. V podstatě jsem se vrátil jen kvůli tobě.” nějak moc jsem se rozmluvil. Malý mi sedí na klíně a usmívá se na to jeho psisko. 

“Ale ty jsi mi nic neřekl. Jak jsem měl vědět co se ti honí hlavou a jak moc ti svým chováním ubližuju” Vypadne z něj a přitáhne si nohy k tělu. 

“Niki věděl jsem, že mě bereš jen jako bratra. Nemohl jsem ti říct že tě miluju, hlavně když jsem věděl, že máš přítelkyni.” usměju se na něj smutně. 

“Haf..” ukáže Jimy na vlka. 

“Je tam hafík? Pěkný že?” pohladím malého po hlavičce.

“Jo.” kývá hlavou. 

“Yuki.” zavolá na něj Nikolas. Vlk se zvedne a běží k nám. Malý k němu hned natahuje ručky. Yuki mu olízne ručku a plácne tlapkou do země. 

“Máš ho dát k němu.” vysvětlí Nik. Trochu nejistě se na něj kouknu ale udělám to. Yuki hned začne Jimyho olizovat a hrát si sním. 

“Jak jsi věděl že mám přítelkyni?” vrátí se k tématu a snaží se znít v pohodě.

“Nikolasi jsem upír. Cítil jsem jí.” usměju se, i když to pořád bolí. 

“Proč jsem to neviděl dřív?” vzlykne. 

“Niki...neplakej, nechtěl jsem aby jsi to viděl.” pohladím a přitáhnu si jej k sobě. Obejmu ho a hladím po zádech.

 “Dáme si kakao. Půjdeme domů.Usměju se. Historie se nám opakuje. 

“K nám domů.” špitne. 

“Dobře.” kývnu. Jimy se nějak vydrápe na Yukiho hřbět. 

“Niki já tě mám pořád rád, ale je jen na tobě jestli budeš chtít žít s námi.” kouknu mu do očí.

“Změnil jsi se Jayi. Už nejsi takový tvrďák jaký jsi býval.” zasměje se Nikolas. 

“Ty jsi se také změnil. Pracuješ v sídle, nejsi blonďatý” usměju se. Pustím jej a povzdechnu si. 

“Niki byl by jsi schopný mě milovat?” zeptám se potichu. 

“Vím… no že tohle po tobě chtít je nemožné, ale...promiň.” otočím se k němu rychle zády. Cítím jak mi dává své ruce kolem pasu. 

“Jayi prosímtě co blbneš? Nevím jestli jsem schopný tě milovat, ale celý rok jsem tě hledal.” mluví potichu a hlavu má zabořenou do mého ramene.

“Co já blbnu? Ani nevím. Je toho hodně co bych ti chtěl říct, ale nesmím.” povzdechnu si. 

“Tata..” zachrání mě Jimy. 

“Copak zlatíčko?” usměju se na něj.

“Ham!” pohladí si bříško. Zasměju se a dojdu si pro něj. Vlka opatrně pohladím, ale ten mě kousne a zavrčí. Jen bolestně zakňučím. 

“Yuki dost!” vyjekne Nikolas. Ten pes mě opravdu nemá rád. 

“Promiň Jayi.” hned ke mě Nik přiskočí. 

“V pořádku.” držím v naručí plačícího Jimyho. 

“Asi tu nejsme vítani, takže zatím Niki.” políbím jej na tvář. 

“Jayi co je?” vyjede na mě. 

“Co myslíš Niki?” Usměju se na něj smutně. 

“Tata...ham.” kňourá Jimy. 

“Ano, ano broučku.” pohladím jej. Odpajdám ke stromu a posadím si na klín malého. Vytáhnu mu z baťohu příkrm. Dám mu ho do ručiček a on sám pije. Hladím ho a koukám na Nika, který hubuje vlkovy. Je to vážně komické. 

“Tata Haf.” ukazuje na Yukiho. 

“Copak? Chceš si s ním hrát?” pousměju se. Maličký začne hned kývat hlavičkou. 

“Tak jdi.” pustím jej a sleduji jak se kolíbavím krokem sune k Nikovi s Yukim. Niki ho vysadí na Yukiho. Koukám na ně jak si hrají. Jen se usmívám a kontroluji jej. Jsem z toho všeho unavený a chce se mi spát. Neudržím oči otevřené a usnu. Snad se Jimymu nic nestane.